Nedávno jsem napsal několik článků ohledně bílkovin. Jeden převládající mýtus je (samozřejmě jsem tomu kdysi sám věřil), že moc bílkovin poškozuje ledviny. Co když má někdo čtvrté stadium selhání ledvin a začne jíst jenom maso a vůbec nic jiného?
Ještě dříve jsem ukázal, jak takový mýtus může vzniknout.
Ale co praxe?
V praxi vidíme spousty lidí na carnivore diet a nikdo nemá problémy s ledvinami. Historicky mají kmeny lovců a sběračů velmi dobré zdraví. A to „navzdory“ stravě s vysokým obsahem bílkovin. Viz Eskymáci nebo třeba kmen Maasai v Africe. To jsou populace výhradně na živočišné stravě od narození až do smrti. A evidentně není pravda, že jim selhávají ledviny jak na běžícím pásu.
Dnes (stejně jako minule) je článek hlavně shrnutí rozhovoru na podcastu Anthonyho Chaffeeho. Tady se na to můžete podívat i s obrazem nebo si to jen poslechnout. Je to rozhovor s Brazilkou Cecilií Berlim.
Její příběh
V době rozhovoru ji bylo 47 a jedla 5 let carnivore diet. Předtím byla 25 let vegan. Tehdy před 5 lety se na narozeniny dozvěděla, že má 4. stadium selhání ledvin. To znamená, že její ledviny filtrovaly mezi 15 a 30 procenty toho, co normálně zvládnou zdravé ledviny. Rozhodla se zkusit carnivore diet a během 90 dnů se ledviny uzdravily. Filtrace zpátky na zdravém optimu během tří měsíců. Při jezení jenom masa.
Tady bych mohl celý článek ukončit. Pokud mám hypotézu, že moc bílkovin škodí ledvinám a najdu třeba jen jeden případ, kdy to neplatí (spousta bílkovin ledviny nepoškodila, naopak se během té doby uzdravily), hypotéza je vyvrácená.
Můžeme skončit, ale pokračujem dál
Po 90 dnech už nepotřebovala žádné léky. Léky, které jsou bežně na doživotí (pokud teda člověk nezkusí carnivore diet). Cecilia řekla, že ji ta standardní terapie ani nepomohla. Po chemoterapii ztratila vlasy. Ani to nepomohlo s žádným autoimunitním problémem nebo bolestmi.
Jako dítě se přestěhovala do USA, tam jedla hodně průmyslových potravin. A málo živočišného tuku tolik důležitého pro hormony, zvlášť pro mladé lidi. V souladu s oficiálními doporučeními jedla nízkotučnou stravu. Sama říká, že už tehdy byla rozšířená propaganda proti masu a teenageři jsou dost náchylní tomu uvěřit. Mladá naivní tanečnice (její slova), ve 13 letech přestala jíst maso.
Rok po té, co přestala jíst maso přišly změny, které se považovaly za „normální“. Přestala pravidelně dostávat menstruaci. Pubertální nezdravá pleť. Až zpětně si uvědomila, že zhruba po dvou letech bez masa ji začaly kognitivní, neurologické problémy. Přečetla kapitolu v knize a hned ji musela číst znovu, protože si prostě nepamatovala, o čem to bylo. Za další dva roky přišly velké bolesti kolene. To taky považovala za normální, přece závodně tančila. Lékařské řešení? Injekce s kortizolem, syntetickým hormonem potlačujícím zánět. Což samozřejmě není hledání příčiny zánětu, ale zmenšování následku.
Domů na vozíčku
Do Brazílie se kvůli bolestem kolene vrátila jako vozíčkář. Dozvěděla se, že nikdy už nebude například jezdit na kole nebo běhat. V 16 letech. Že by vlastně měla skončit s jakoukoliv fyzickou aktivitou a to na doživotí.
Nové diagnózy
Pak dostala diagnózu Hashimotova nemoc (autoimunitní problém štítné žlázy). To znamená nové léky – syntetické hormony, příčinu žádný doktor nehledal. Velké deprese, což se v jejím stavu považovalo za normální, takže další léky. Ty nezabíraly, tak se dozvěděla, že musí jen čekat, až to zabere a mezitím se zvýší dávka. V té chvíli jedla léky, které nefungovaly, ale dávka se zvětšovala a vedlejší účinky taky.
Jak se asi mohla cítit v té chvíli? Mladá holka, deprese, bolesti, autoimunitní problémy, nikdy už nebude sportovat, spousta doživotních léků. Já si to snad ani nezkouším představit, jak se v takové situaci dá přežívat jeden den za druhým.
Stále nemocnější, stále víc léků
Situace se zhoršovala, po celém těle měla cysty. Například u štítné žlázy měla tři cysty (cysty zmizely, když začala s carnivore diet). Dostala žaludeční reflux, na to dostala další léky. Cecilia říká, že je to zhoršující se spirála. Léky mají vedlejší účinky, na ty dostává nové léky a ty mají další vedlejší účinky. A pořád dokola.
Deprese se zhoršovala, bolesti kloubů se zhoršovaly. Dnes ví, že hodně toho souviselo s oxaláty. Je to jeden z antinutrientů v rostlinách. Na zdánlivě zdravé veganské stravě (špenátové smoothie atd.) jich přichází do těla obrovské množství a v těle se hromadí. Více o oxalátech a antinutrientech si můžete přečíst zde.
Dále mluví o tom, že zelenina často obsahuje skryté plísně a kvasinky. Což se u masa nestane, tam je to vidět a cítit. Maso jde jíst i syrové. U rostlin to jde jen u některých. Například syrové luštěniny člověka zabijou. Když si k masu čuchnu, tak poznám, jestli je dobré k jídlu. Proto nám evoluce dala čich a chuť, abychom poznali co sníst. Když jsme ale začali rostliny geneticky modifikovat, tyto prastaré, evolucí dané, mechanismy jsme obešli.
Později zjistila, že jeden z problémů opravdu byl plíseň v těle. A ta produkuje oxaláty přímo v těle. Nejen, že jedla hromadu oxalátů, ještě podporovala plíseň v těle, která sama oxaláty produkovala.
Fibromyalgie
Jedna z dalších diagnóz, které postupně přibývaly, byla fibromyalgie. Už jsem slyšel hodně lidí, kteří měli tuto „neléčitelnou“ nemoc a na carnivore diet se to kompletně vyléčilo. Je to diagnóza, kterou dostanete, když už doktor neví co. Doktor vám věří, že máte bolesti, ale už vyloučil ostatní možnosti, tak řekne fibromyalgie. Údajně s tím nejde nic dělat, klasická medicína akorát poskytne prášky proti bolesti.
Mozek
Jednou řídila auto a najednou nevěděla, kam jede, ani jak se jmenuje. Na pár vteřin byla úplně mimo. Doktoři ji udělali sken mozku a zjistily, že část mozku ji přestává fungovat.
Co se naučila díky carnivore diet?
Když začala s carnivore diet, naučila se spoustu znalostí o spojení střev a mozku, o hematoencefalické bariéře, o zánětu a o biologii obecně.
Ale také, že smrt je součástí života. Že si tyhle věci často idealizujeme. Že v moderní době jsme odstřihnutí od toho, jak se k nám dostane jídlo. Všechno vypadá hezky a příjemně v supermarketu a neuvědomujeme si, co všechno bylo předtím, než se to krásně zabalené jídlo dostalo na pulty. Už nechápeme, že pokaždé něco musí zemřít, aby něco jiného žilo.
Čím víc před tím utíkala, tím víc ji to tlačilo k poznání, že smrt patří k životu. Dnes je za to moc vděčná.
Rostliny cítí
Už se ukázalo, že rostliny cítí poškození. A reagují na to. Rostliny mají fotoreceptory a vnímají vjemy, které ani živočichové nevnímají. Reagují na různé barvy. Komunikují spolu pomocí vibrací. Například stromy v lese spolu komunikují skrz zem i vzduchem a reagují na různé podněty.
Existuje strom, u kterého žirafa začne okusovat listy a on na to hned zareaguje. Změní složení listů a pošle do listů víc taninů (další z antinutrientů). To není všechno, strom také vyloučí do vzduchu látku, na kterou reagují okolní stromy také posláním taninů do jejich listů. Tady jsou další podrobnosti.
To je jeden příklad toho, co už lidé odpozorovali z rostlinné říše. Je toho mnohem víc a o spoustě podobných mechanismů vůbec nevíme.
Rostliny dokonce i slyší zvuky a reagují na ně.
Rostliny i „křičí“, když jim něco ublíží. Více zde.
Moje vlastní úvaha
Přemýšlím, jestli je vlastně lepší aby umřela jedna kráva a nasytila mě na rok nebo aby umřela obrovská kvanta rostlin (plus zvířat zabitých u pěstování těch rostlin). Já nejsem nějaký arbitr života. Já nerozhoduji čí život je cennější. Jestli smrt rostlin a malých zvířat je v pohodě a u velkých zvířat je to neetické? Kde je potom ta hranice a kdo ji jak stanoví? Vím, že já tohle právo nemám a myslím, že ani vegani tohle právo nemají. Vždy je to život a pokaždé něco musí umřít, aby něco jiného žilo.
Obviňování oběti
Někteří lidé ji řekli, že veganství nedělá správně. Ona ale měla v Brazílii přístup k čerstvé domácí zelenině a ovoci. Nejedla průmyslové potraviny. Prošla kurzem na přípravu zeleniny a ovoce. Fermentovala potraviny, používala hodně kurkumu a jiná „zázračná“ koření. Pekla si vlastní chleba. Jedla doplňky stravy na doplnění některých nutrientů, které jdou přirozeně získat v dostatečném množství jen z živočišných zdrojů, například omega 3 a vitamín B12.
Byla hodně hubená, ale pořád hladová. Byla podvyživená a pořád myslela jen na jídlo a pořád jedla. Na návštěvě u doktora vytáhla z kabelky ořechový mix (mimochodem hromada oxalátů) a začala to jíst. A doktor ji pochválil, jak zdravě se stravuje.
Další diagnóza byla vaskulitida. Zánět v krevním řečišti. Její krevní hodnoty ale byly „normální“. Dnes už ví, že se těm laboratorním rozsahům nedá moc věřit. Například v krvi bude mít člověk vždy dostatek vápníku, i když v kostech a zubech ho může být málo.
To už měla diagnostikovanou i artritidu a astma už se vymklo kontrole. Nebyla už ničeho schopná. Dostala morfium a v podstatě už se jen čekalo, že takhle dožije. A že to nebude dlouho.
Ještě měla problém s prsty, občas byly hodně studené a bolely.
Pak jeden doktor opravdu pomohl
Jeden doktor ji pak řekl, že pije všechny zeleninové šťávy a dělá všechno pro zdravou stravu a že to nefunguje. Že je na čase zkusit maso. Tak začala. Jaké to pro ni bylo? Jako facka na probrání se, neskutečně pokořující. 25 let říkala svému okolí i na sociálních sítích, že nikdy nebude jíst maso a brzo si uvědomila, jakou blbost (její vlastní formulace) 25 roků dělala.
Peníze
Poznamenala, že pokud chce člověk jíst jako vegan a dělat to správně, tak to stojí mnohem víc než carnivore diet. Řekla, že v tomhle byl velký rozdíl. Je to i tím, že nepotřebuje žádné doplňky stravy ani žádné léky.
Dále Cecilia mluvila o lektinech, dalších antinutrientech. Jedla hodně fazolí a luštěnin (aby měla bílkoviny přece), ty obsahují hodně lektinů, ty poškozují střevní stěnu a to je základ všech autoimunitních onemocnění. Už předtím zkoušela jíst například bez lepku. Ale vyřazení jen jednoho antinutrientu nepomůže. Musela jíst opravdu striktně jenom maso. A to jenom maso přežvýkavců. Například po kuřecím cítí znovu artritidu.
No už to pomalu zkrátím
Dnes nemá žádný zdravotní problém. Všechny diagnózy jsou pryč. A to i podle meřených hodnot. Všechny ty „neléčitelné“ autoimunitní problémy už prostě nemá. Jezdí na kole, otužuje se, normálně funguje, líp toleruje slunce a nespaluje se a to nepoužívá opalovák. Může číst knížky a studovat, být k dispozici pro svou dceru.
Ještě mluvila o tom, kde se to bere, ta obrovská podpora veganství ve světě. O tom, jak se ohýbá věda a jak v tom figurují peníze. Jak je to ovlivněné vírou na úkor logiky. Stále stejná písnička. Nakonec jsou za tím peníze a ideologie.
Co teda udělala hromada bílkovin ledvinám?
Uzdravila je během 90 dnů. Čtvrté stadium selhání ledvin kompletně vyřešeno během 3 měsíců a potvrzeno měřením.