Dnes chci popsat, jak funguje trávení v lidském těle a zmínit pár důležitých konceptů.
Trávíme pomocí enzymů nebo mikrobů?
První co musím uvést je, že lidé mají enzymatické trávení. To znamená, že naše tělo vyrábí trávicí enzymy. To jsou chemické látky, které dělí potravu až na jednotlivé nutrienty. Nemáme mikrobiální trávení, nemáme fermentační komoru nebo čtyři žaludky jako kráva. Za nás netráví potravu hromada mikrobů v našich střevech, ale speciální enzymy.
Vstřebáváme v tenkém střevě
Když něco rozkoušu a spolknu, jde to do žaludku, pak je tenké střevo, pak je tlusté střevo. Téměř všechny živiny se vstřebají do krve v tenkém střevě. V tlustém střevě jde hlavně o zpětné vstřebání žluči plus se tam řeší sůl a voda. 90 procent živin vstřebáme v tenkém střevě, které přijde na řadu dřív než tlusté.
Někdo třeba řekne, že vláknina živí mikrobi v tlustém střevě a ti vyrábějí kyselinu máselnou, která je pro nás super. Souhlasím, je to látka prospěšná pro naše zdraví. V tlustém střevě je mi ale k ničemu. A kde jinde by se dala získat kyselina máselná? Překvapivě je jí hodně v másle. A toho já na carnivore diet jím hodně (necelou kostku másla denně).
Co sním vs co vstřebám
Tohle je naprosto zásadní koncept, který by měl každý znát. Je jedno co dávám do pusy, záleží na tom, co jde do krve. Teprve tehdy je to vlastně uvnitř mého těla. A tehdy s tím tělo něco může udělat. Jedině po vstřebání to tělo může využít. Tohle je zásadní pro pochopení několika věcí.
Jezení vs vstřebávání sacharidů
Není to moc rozdíl, jestli sním 100 gramů sacharidů z celozrnného, non-GMO, bio chleba z obilí z vlastní zahrádky posvěceného papežem nebo 100 gramů sacharidů z bílého cukru co do sebe natlačím po lžičkách. Do krve se pokaždé vstřebá 100 gramů cukru. Trávicí enzymy to rozloží na obyčejný cukr a do krve jde vždy obyčejný cukr. Všechny sacharidy se ultimátně rozloží na glukózu, fruktózu nebo galaktózu a teprve tehdy se dostanou do krve. Jasně u chleba to bude trvat delší dobu, ale celkové množství cukru je úplně stejné. Hlavní je celkové množství cukru, rychlost vstřebání není nikdy tak rozdílná, aby to hrálo zásadní roli.
Ilustrující přirovnání
Postavím na stůl dvě láhve vodky. Jedna je magická, to znamená, že alkohol v takové vodce se pomaleji vstřebává do krve. Znamená to, že můžu pít vodku vlastně neomezeně, dokud to bude ta magická? Je to v té chvíli v pohodě co se alkoholu týče, nebo v našem skutečném světě, co se cukru týče?
Je to úplně v pořádku dávat dětem několikrát denně pečivo, těstoviny, ovoce, brambory, rýži a kukuřici? Vyhnul jsem se tím cukru? Ne, stejně jako by nikdo neměl každý den vypít láhev vodky, i když bude speciální a alkohol z ní se vstřebá pomalu.
Jezení vs vstřebávání minerálů
U minerálů samozřejmě také záleží na vstřebávání. Pokud sníte špenát, obsahuje jisté množství například vápníku a železa. Ale z toho nevstřebáte vůbec nic. A ještě vás dokonce obere o vápník, železo, zinek a hořčík, které by jste mohli získat z jiné potraviny, pokud takovou sníte dohromady se špenátem. Špenát obsahuje hodně oxalátů, ty se naváží na vápník, když není vápník, tak železo, zinek a hořčík. Od té chvíle jsou všechny takové minerály nepoužitelné pro naše tělo. Naše tělo s tím pak nedokáže nic dělat, v těle se to roky hromadí a způsobuje to postupně širokou škálu zdravotních problémů. Po malých troškách je tělo schopné se toho zbavovat, pokud nepřichází stále dokola další oxaláty. Oxalát je antinutrient, více se o těchto věcech můžete dočíst tady.
Jak moc je to závažné?
Pokud si říkáte, že ten efekt asi nebude moc silný, doporučuji se v tomto článku podívat na ukázku se zinkem. Je to síla. Lidé kteří bez problémů vstřebali zinek ze samotných ústřic (jeden z nejlepších zdrojů zinku), nezískali žádný, když jedli ústřice s fazolema a kukuřicí.
Další antinutrient je například kyselina fytová, ta taky omezuje vstřebávání minerálů. Těmito látkami se rostliny brání. Nemají možnost, jako zvířata, bojovat nebo utéct. Kdokoliv k rostlině může prostě přijít a sníst ji. To je pro ni (nečekaně) dost nepříjemná záležitost, chce se totiž množit jako ostatní organismy. Proto si rostliny vyvinuly chemické látky, které mají odradit býložravce. V přírodě typicky různá zvířata můžou jíst jen některé konkrétní rostliny, na jejichž antinutrienty a jedy si vyvinuly protilátky. Celé je to evoluční závod. Rostlina nechce být snězena, vyvine jed, aby ji nikdo nejedl. Někdo vyvine mechanismus, který mu umožňuje tuto konkrétní rostlinu přece jen sníst.
Jenom my lidé tomuhle nerozumíme. Zvířata tohle ví intuitivně. Dříve jsme aspoň věděli, jak s rostlinami zacházet, abychom zmenšili množství antinutrientů a jedů. Dřív byl chleba z kvásku, všechno se namáčelo, klíčilo, dlouho vařilo.
Možná si někdo říká, že mluvit o jedech je z mé strany přehnané. V mandlích je ale kyanid, v rýži je arsen. Třeba ne tolik, aby nás to zabilo, ale je to jed a rozhodně nám to škodí.
Ještě jedna věc ohledně vstřebávání
Jaktože se kráva se svými 750 kilogramy uživí trávou? Vždyť v té trávě skoro není žádná energie, jaktože to udrží v chodu takový kolos? Kolik kilogramů trávy musí ta kráva sníst za den? Víme přece, jak je tráva lehká. Představte si to množství pro jednu krávu na jeden den, aby to nasytilo tříčtvrtětunové zvíře.
Kráva má mikrobiální trávení, v jejím čtyřkomorovém žaludku za ní tu trávu rozkládají mikrobi. To jsou totiž jediné organismy na světě schopné rozložit vlákninu. Představte si to jako kompost. Kráva, králík, žirafa nebo jiný býložravec, pokaždé je to ta stejná písnička. Mikrobi v jejich těle rozloží rostlinnou hmotu, a tím se nakrmí. Tito mikrobi pak produkují mastné kyseliny a to je to, co býložravec vstřebá. Kráva jí trávu, ale vstřebává tuk. V jejím těle vznikne z trávy tuk a ten obsahuje spoustu energie. Tolik, že to udrží 750 kilo v chodu. Králík nebo žirafa stejně tak. Býložravci vstřebávají tuk a aminokyseliny z mikrobů živených rostlinami. Masožravci sní jiná zvířata a vstřebávají taky tuk a aminokyseliny. Všechna zvířata jsou stvrořena z mastných kyselin a aminokyselin. To je přesně to, co potřebujeme, abychom se mohli regenerovat a růst. Abychom mohli vůbec vzniknout jak organismus.
Nejsme přece z cukru, ne? Ale rostliny ano.
A po kravách opice
My pocházíme z opic a kdysi dávno, když jsme ještě nebyli lidmi, jsme to tak taky dělali. Trávili jsme rostlinnou hmotu pomocí mikroorganismů v břichu. Jedli jsme rostliny a uměli je přeměnit na tuk a bílkoviny. Gorila má možná velké břicho, ale ve skutečnosti jsou gorily hubenější než lidé, mají menší množství tělesného tuku. Ten pupek je totiž fermentační komora a ne podkožní tuk jak u nás. Ve fermentační komoře gorily jsou mikroorganismy a ty tráví rostliny, aby ona sama mohla vstřebat tuk. Lidé ale během evoluce začali jíst maso, což nám umožnilo zvětšit objem mozku. A jak postupně rostl objem lidského mozku, ztratili jsme opičí trávení. Takové trávení je energeticky drahá záležitost, mozek je taky energeticky drahý. Nejde provozovat oboje. Evoluce nám umožnila růst mozku na úkor trávení.
Ještě se vrátím k tomu, že některé živiny vznikají krmením mikroorganismů v našem tlustém střevě. Tam jsou nám ale k ničemu, protože to už je pozdě na to, abychom je vstřebali. Tohle se děje i u opic. Ty to řeší tak, že sní svoje exkrementy. A tak se tedy vykakané živiny z tlustého střeva můžou nakonec vstřebat. Ale do tohohle se mi úplně nechce. Jak jsem říkal, když chci například kyselinu máselnou, radši si dám prostě máslo.
Křehkost střevní stěny
Další důležitý koncept, který je třeba si dobře uvědomit je křehkost naší ochrany před vstřebáním špatných věcí. Mám na mysli střevní stěnu v tenkém střevě, kudy se do krve dostávají molekuly z jídla. Tahle vrstva má tloušťku jedné buňky. To je všechno, jedna buňka. Když se skrz buňku cokoliv dostane, už se s tím tělo musí vypořádat. Co se stane, když se tato tenoučká vrstva poruší? Tomu se říká syndrom propustného střeva a je to takový společný jmenovatel pro více méně všechny autoimunitní a imunitní problémy. To je velice špatná věc z hlediska zdraví a děje se to v různé míře dost často. Co to způsobuje se více dočtete hlavně zde. Je to nejvíc lepek a obecně chemikálie ze stravy a emulgátory. Ale taky to může být jen stres narušující střevní mikroflóru.
Jak to řešit?
Buňky této střevní stěny se v těle velice rychle a často obnovují a může se to zlepšit. Jak? Hlavně nejíst žádné průmyslové potraviny a rostliny obecně je lepší taky vynechat. To znamená jíte maso, tělo má dost látek na obnovu a stavbu nových buněk. A zároveň nepřichází do těla ani žádná chemie ani lepek a jiné antinurienty. Na mase jsou lidé také mnohem klidnější a uvolněnější a to pomůže se stresem. Ale v dnešní době samozřejmě musíte stres řešit hlavně sami individuálně. Netvrdím, že maso spraví problémy v manželství nebo v práci.
Tady jsem už v minulosti napsal něco ohledně kyselosti v žaludku a jak to souvisí s trávením. Není to dlouhé, taky si to pročtěte, tam jsou i praktické informace a rady na lepší trávení. Pro některé lidi, vlastně si myslím, že vzhledem ke stavu našeho zdraví jako společnosti pro většinu, jsou vhodným doplňkem stravy na přechodnou dobu trávicí enzymy, žaludeční kyselina a žluč.