Jasně, mají si kde hrát. Co se ale stane, když děti s poruchami chování, například ADHD, začnou jíst jenom maso?
Pokračujeme v sérii článků shrnujících rozhovory z anglických podcastů. Opět se jedná o podcast doktora Anthonyho Chafeeho. Konkrétně jde o tento díl, rozhovor s Cristie Kiehl. Kdo chce, ať si to poslechne a tohle nečte. Nebo můžete jen krátce zkusit a zbytek si tu přečíst.
Situace na začátku
Cristie mluví částečně o své zkušenosti, ale většinu času mluví o svém synovi a jeho cestě ke carnivore diet. Cristie je učitelka v Kalifornii, během své kariéry už učila spousty dětí s ADHD a podobnými poruchami. Jejímu vlastnímu synovi je teď 15 let a už ve školce se objevily první problémy. Ty se zvýraznily po nástupu do školy. Měl záchvaty, ležel na zemi, ječel, později nadával, nebylo s ním žádné pořízení. Ztratil nad sebou kontrolu, museli ho zvednout a odnést z místnosti. Cristie u těchto záchvatů nebyla, znala to hlavně z vyprávění. Nebylo to každý den, ale několikrát týdně, pokaždé odpoledne.
Jeden z dalších rodičů byl ergoterapeut (zklidnění pomocí drobných prací) zaměřený na děti. S ním se domluvili na léčbě a přišla diagnóza porucha senzorického chování. Tohle má hodně autistů. U jejího syna nešlo o jeden nebo dva smysly, ale všech pět. Takže odpoledne už prostě nezvládal to množství silných vjemů a ztratil nad sebou kontrolu.
Různé terapie a techniky na zvládání takových dětí
Cristie zkusila se synem ergoterapii a popravdě žádné znatelné zlepšení se nedostavilo. Pak se začaly záchvaty objevovat i doma. Měl obecně problémy s komunikací. Takové děti například nepochopí, když je druhé straně konverzace už nepříjemná, nenechají druhou stranu se vyjádřit. Jedou si to svoje na plný plyn a druhou stranu v konverzaci tak nějak ignorují. Už byl ve škole, ne úplně malé dítě, ale nechápal koncept osobního prostoru.
Jak postupoval do vyšších ročníků a škola začala být více náročná, přišlo vyhýbání se jakýmkoliv úkolům. Ne jen domácím, ale přímo ve škole a doma všem domácím povinostem. I takové věci jako čištění zubů, oblékání se. Všechno byl boj a domácnost fungovala jak minové pole. Co doma říct a jak. Totální záchvat může nastat ze sebenepatrnější příčiny. V podstatě na všechno byla odezva absolutní ne. Od rána do večera jen hádky. V té chvíli je dost náročné projít i jen jedním dnem. Občas třeba hodil židlí. Tohle nebyla žádná slabá nemoc, Cristie za 25 let jako učitelka už zažila hodně podobných dětí a tohle byl závažný případ. Byl emočně velmi nestabilní.
Co všechno zkusili a jak moc to pomohlo?
Cristie s manželem zkoušeli všechny možné strategie a techniky, nic nefungovalo. Jedno jakým způsobem to komunikovala, nic nefungovalo. Sama dostala trénink, jak jednat s takovými dětmi, učitelé ve škole zkoušeli poctivě všechny techniky. On to prostě odmítal. Cristie řekla, že věří, že tyto techniky můžou pomoct, ale dítě musí mít zájem něco změnit a zlepšit. Její syn nechtěl nic změnit. Dostalo se mů všelijakých dalších terapií, ale nic nepomáhalo.
Bez sluchátek tlumících zvuk byla školní jídelna nereálná. Měl problémy s psaním díky reakcím na hmatové vjemy. Měl časté přestávky, nataženou gumu mezi nohama židle na kopání a různé jiné pomůcky. Doma zkoušeli rozdělit všechno na malé úkoly. Neříct nachystej se do školy, ale říct místo toho: teď je čas vyčistit si zuby, teď je čas obléct se atd. Zkoušeli vizuální rozvrh na papíře, bez jakýchkoliv pokynů. Opět bez účinku.
Připomenutí, že pořád je potřeba něco udělat ho jen rozzuřilo a tím víc to odmítal udělat. Tak to zkusili nechat úplně na něm. Pak řekl, že mu to nepřipomenuli. Zkusili drobné pěněžní i jiné odměny, zkoušeli tresty a následky. Nic z toho nepřineslo zlepšení. Tohle se u dětí s ADHD stává. Něco udělají špatně, doplatí na to (přijde trest), nějak si to nespojí, nezapamatují a další den zopakují stejnou chybu.
Nakonec zkusili i léky, kterým se vyhýbali pro vedlejší účinky
Hlavní dvě věci byly záchvaty a vyhýbání se úkolům. Nakonec zkusili léky, které celou dobu odmítali kvůli vedlejším účinkům. Už mu bylo 12 let a blížil se přechodu na střední školu a pořád měl záchvaty jak dvouleté dítě. Kvůli zesíleným smyslům včetně chuti měl problém spolknout pilulku. Jen pro ilustraci, jednou jedl mexické moučné placky se sýrem, nechtěl k placce vůbec nic dalšího. Dostalo se mu tam jedno zrnko rýže. Jakmile do něj kousl, vyprskl všechno na stůl. Takže prostě nespolkl prášek, což odmítala akceptovat pojišťovna. Odmítli přispět na léky, dokud nezkusí všech 8 nebo 9 léků z jejich seznamu. Ale všechno to byly pilulky. Cristie odmítla cpát svému synovi všechny tyto různé léky se závažnými vedlejšími účinky. Nakonec našli nějaký lék v tekuté formě.
Podle jeho vlastních slov to fungovalo, že se zvládl líp soustředit. Ale taky se mu mozek točil na plné obrátky a zároveň se nemohl hýbat. Nemohl se kontrolovat co dělá. Cítil se jak v pasti ve své vlastní hlavě. Nenáviděl to a po pár měsících skončil.
Pak zkusila Cristie carnivore diet
Prvně zkusila keto dietu jen na hubnutí a o jiných benefitech ani nevěděla. Pak ji začala nudit brokolice a chtěla hlavně ten steak a postupně přešla na carnivore diet. A objevila různé benefity, začala sama od sebe cvičit, měla spousty energie. Ve 47 letech začala dělat sprinty a různé jiné aktivity. Dokud nejedla jenom maso, tak si ani neuvědomila, jak špatně se předtím cítila. Najednou měla do všeho chuť a o tolik víc energie, že si toho všiml i její syn. Potom shodou okolností měl jednou jenom maso a chutnalo mu a byl spokojený. Předtím jedl zmrzlinu, pizzu, rozmražené kuřecí nugety atd. To už mu bylo 15 let a jídlo si vybíral sám. Cristie mu navrhla, nechceš to zkusit na měsíc? Vidíš, že já to jím a cítím se mnohem líp.
On to zkusil, ale hned řekl: nejtěžší bude pro mě zmrzlina. Začal s tím, že nebude jíst jenom maso, ale občas si dá i něco jiného a nebude to moc hrotit.
Co to s ním udělalo?
Po týdnu si najednou uklidil svůj pokoj. Sám od sebe. To se předtím nikdy nestalo. Jeho pokoj byla obrovská náhodná hromada věcí s úzkou cestičkou k posteli a ke stolu s počítačem. Nikdy by nic nevyhodil, jen věci hromadil. A najednou vynáší z pokoje pytle věcí na vyhození. Jakékoliv uklízení bylo do té doby samozřejmě nereálné. I třeba jen, co takhle dnes uklidit těchto pět triček bylo předtím bez účinku. Ani s pomocí nebyl schopen uklidit jen malý kousek, jen jednu věc. A teď najednou sám od sebe uklidil celý pokoj. Po jednom týdnu jezení masa a ani ne jenom masa. Na otázku co to dělá, úplně normálně odpověděl, uklízím si pokoj. Jako by to byla naprosto běžná věc.
Dnes, podle slov Cristie, je jeho pokoj uklizenější než její. Není to o uklizeném pokoji, jde o to, že sám od sebe udělal nějaký úkol. Začal sám od sebe, nebyla to maličkost na minutu, pokračoval a dodělal to. To se předtím nikdy nestalo. Po týdnu na mase!
Jeho vlastní slova
Předtím cítil jakousi zeď blokující ho od udělání čehokoliv. A bylo příliš náročné se dostat skrz, tak ani nezačal.
Teď všechno stihne, ráno je včas ve škole. Předtím to byl každodenní boj a nikdy to nestihl (takže ani Cristie nikdy nebyla včas v práci, což zrovna učitel musí). Nedávno se jednou stalo, že se ráno zpozdil o 3 minuty a řekl: promiň mami, že jdu pozdě. Předtím každý den jednal, jako by to byla chyba Cristie, že nestíhá. Předtím se nikdy za nic neomluvil. Teď mu Cristie donese jídlo a on řekne: dík mami. Dřív by tohle nikdy neřekl. Nebo to hlavní, mám tě rád mami. Tohle předtím prostě neslyšela, ale dnes to klidně řekne.
Teď například přijde za Cristie: mami zítra píšu test z matiky, můžeš mi s tím pomoct? Tak se hodinu a půl spolu učí matiku a pro Cristie to byl příjemný zážitek. Ji to bavilo. Nevztekal se, žádný záchvat, nehádal se. Bez problémů přijal upozornění na chybu. Uznal svoji chybu. Teď se ve společnosti zapojuje do rozhovoru, dělá vtipy a baví ho to s jinými lidmi. To dřív taky neexistovalo.
Chutě
Od té doby, co jí Cristie carnivore diet už nemá chutě. Dřív jedla keto dietu a pořád jedla hromady ořechů. Pořád měla chutě na různé keto sladkosti. Teď to je všechno pryč. Když má hlad, sní hodně masa. To je všechno, není v tom nic dalšího, žádná komplikace. Sladké nebo ořechy už ji nelákají. Její syn je na tom podobně, ze začátku mu dělala keto sušenky. Každý den jednu snědl. Dnes sní jednu každých zhruba 10 dní. Když se ho ptala, proč je nejí, řekl, že na ně nějak nemá hlad. Na svoje narozeniny chce jít do restaurace, která je ochotná mu dát carnivore jídlo. Dort nechce.
Shrnutí zbytku rozhovoru
Dále už Cristie mluví o tom, jak strašná je strava ve škole. Například bílkoviny na den mají zapsané u pečiva, kde je troška sýra. Z většiny je to vysoce zpracovaný cukr s rostlinným olejem a další chemií. Ale je tam kousek sýra, tak dětem na ceduli napíšem, že to jsou bílkoviny. Na svačinu dostane každé dítě velkou sušenku. K tomu třeba sladké pití.
No „překvapivě“ v tom jsou peníze a politika.
Takže carnivore diet a děti?
Carnivore diet člověka změní, uzdraví se všelijaké fyzické neduhy. Ale i ty psychické. Synovi Cristie se úplně změnilo chování. Dřív to bylo peklo s ním jakkoliv vyjít a najednou je to super kluk. Domácnost je najednou příjemné místo. Stojí to za to, jíst jenom maso, pro všechny tyto změny? Jednou jsem dostal otázku, jestli bych doporučil carnivore diet pro děti. Moje odpověď zní, že právě pro děti bych to doporučil úplně nejvíc.
Moje dcera teda zdaleka nejí carnivore diet, ale aspoň doma nemáme průmyslové potraviny a každý den má nějakou formu masa nebo vejce.