Takhle vypadá molekula glukózy ze stolního cukru. A víte jak vypadá molekula glukózy z domácího bio organického non-GMO medu? Nebo z geneticky modifikované nejlevnější rýže hnojené všemi chemikáliemi a dovezené z číny? Samozřejmě úplně stejně, pro tělo v tom není rozdíl. Rozdíl je v tom, kolik chemie do sebe člověk dostane. Ale glukóza, to je úplně to stejné ve všech případech. Pro fruktózu platí to stejné. Stolní cukr je půl na půl glukóza fruktóza. Někdo se zaměří na éčka a vyhýbá se všem barvivům, konzervantům, prezervantům a emulgátorům a řeší 2% z toho, co potravina obsahuje a ignoruje zbývajících 98%. Samozřejmě je dobře se vyhnout přidané chemii, ale je třeba chápat celkový obraz a ne se zaměřit na pár detailů.
Co se cukru týče, med je jako glukózo-fruktózový sirup
On například není skoro rozdíl mezi medem a glukózo-fruktózovým sirupem (tím se sladí limonády a sladkosti). Oboje obsahuje zhruba 60% fruktózy a 40% glukózy. Med navíc obsahuje relativně silné látky s antibiotickými účinky. Tyhle látky jsou ten rozdíl, ale z naprosté většiny je to pro tělo stejná látka. Do krve se vstřebá zhruba stejné množství fruktózy a zhruba stejné množství glukózy. Při bakteriální infekci (to je situace, kdy antibiotika můžou mít smysl) med pomůže. Nicméně dávat si ho denně se podle mě moc podobá dennímu braní antibiotik, i když přirodních a slabších. Nejsem proti medu, jen je třeba chápat, co obsahuje a dívat se na věci celistvě a v kontextu.
Omezovat chemii, kterou tělo dostane je dobře a důležité. Omezovat sacharidy a tím pádem inzulínovou odezvu je důležité taky.